Na místo vyjely hlídky z Lanškrounska i širšího okolí včetně psovodů, už jsme organizovali pátrací akci, ale ta naštěstí nebyla potřeba. Desetiletého chlapce po pár minutách potkali kolegové z Lanškrouna na cyklostezce. Kluk by se evidentně neztratil - domů pochodoval správným směrem, ale to není pochvala. Správně se určitě nezachoval. Nejen vedoucím tábora, ale i rodičům připravil krušné chvilky plné obav a strachu, což si uvědomil ihned, jak pochopil vážnost situace při přítomnosti policistů. Ti promluvili nejen s ním, ale i s rodiči a vedením tábora. Všichni se shodli na tom, že když tam být nechce, nutit táborový pobyt dokončit ho nikdo nebude.

Včerejší pátrání mělo šťastný konec, ale přesto upozorňujeme rodiče, aby před odjezdem svých ratolestí na táborové turnusy s nimi toto téma "nakousli". Jsou-li nešťastné z kolektivu, programu, prostředí..., musí o tom říct a "netutlat" v sobě smíšené pocity smutku a beznaděje. Zvednout se a nepozorovaně v polední pauze odejít, to je to nejhorší, co mohou udělat. V Lanškrounském příběhu žádné signály nebyly. Vedoucí tábora na chlapci nezpozorovali žádné výkyvy nálad či smutku, proto neměli tušení o tom, že by měl v úmyslu utéct.

Vezmeme-li to z širšího pohledu, jsou děti, které se na táborovou partu těší celý rok a nemohou dospat rána, kdy rodičům zamávají, ale známe i případy dětí, které jely na tábor "za trest" s pocitem, že se jich rodiče chtěli na pár dnů zbavit, což není správná varianta. Někdo ji přetrpí a nějak se s ní popere, někomu se tam dokonce začne líbit, zapomene na mobil, počítač a televizi a pozná spoustu nových věci, ale jsou i tací, komu se nikdo žádnou zábavou nezavděčí. Právě takové dítě může nevšední situaci vyřešit nečekaně po svém a pří tomto extrému není potřeba dodávat, že ne vždy najde tu správnou cestu domů, na které nehrozí nebezpečí úrazu. Základem je správná komunikace jak s rodiči před odjezdem, tak i s oddílovým vedoucím.